Hora
Hora. Vz Mkl. a L. 272., Mkl. Etym. 73. - H. = vysoká vysedlosť země. S. N. III. 866., 892. Hory nejvyšší na světě. Vz Vega I. 111. Černá Hora. Vz Ukaz. 39. Na Libáně hoře. Bj. Aj hora, hora, zelená hora a z tej horečky kdosi mě volá. Sš. P. 203. Myslilo se, že ten bude hory přenášet a on nic. Dch. Kdo ví, po kterých h. běhá. Němc. Z mravence horu děláš. Hkš. — H. = pre- vaha, das Uibergewicht. Tam vlaština nad slavjančinou horu bráti počíná. Koll. Cestp. — H., das Gebirge. H. jizerské, krkonošské, orlické, kladské, krušné, karlovarské, jese- nické, zvoleňské, gemerské. Krč. G. 275., 326., 336., 488., 563., 703. H. vysoké či vel- hory, Hochgebirge, pokrajné, Rand-, slehlé, Massen-, písečné, Sand-, hřebetnaté, Rüsken-, vápenné, Kalk-. Sl. les. Křičí jako na horách (velmi). Us. Vck. Hory, hory, hory jsú, za horama vršky jsú, kdo chce pěknú ženu měť, musí sobě pro ňu jeť. Sš. P. 424. — H. = doly, das Bergwerk. Hory zlaté, stří- brné, železné, měděné, malachitové, olovné, solné. Vz KP. III. 82., 99., 101.—115., Dal. 158. — H. = vyšší místo. Chce k nim s hory dolóv. Anth. 1. 3. vd. 34. A to máte na hóře komoru a lože. NB. Tč. 148. Nemóž město skryto býti na huoře posazené. Hus III. 75. — H. = les na vrších. Us. u Ro- žnova. Kld. I. 124. Jíti do hor. Brt. v Mtc. 1878. 33., Brt. D. 215. Šel do hory. Némc. VII. 19. Jedno drevo není hora. Slov. Když je malé, čtyrma vládne, když je velké, hory láme a po smrti chodí do kostela (tele cicá 4 štrychy, vůl vozí dřevo, boty). Mor. Brt. — H. = místní jm. V Horách, sam. u Se- dlce, u Ledče. PL. — H. Králova. Sdl. Hr. I. 253. — Ostrá Hora, les u Vsetína. Vck. — Lysá Hora. Cechy. I. 250. — Hory Matky Boží, městečko u Sušice. Čechy 1.143. Tém říkají: Zlámané Hory. Vz Sbtk. Krat. h. 38. — O .Hoře Svaté u Příbramě vz Sbtk. Krat. h. 37. — H. Kutné. Dán na Horách Kutnách. List. hrad. 1470. Tč. Hora Kutna (tvar jmenný == Kutná); Hory Kutny, pl.; K Hoře Kuthně. Er. Reg. p. 1327. Z Hor Kuten. Bílej. Kron. (List. filol. 1886. 414.) Cf. Tk. II. 536., Tf. Odp. 387., Blk. Kfsk. 1317., Sdl. Hr. I. 253., II. 261. — H., ves u Kaplice; H. (Hory), ves u Haber; H. Benešova, ves u Čestic; H. Veliká, Gross- Hora, hájovna u Bernardic; H. sv. Václava, Berg am Böhmerwalde, ves u Ronšberka; něm. Horn, ves u Klášterce. PL., Blk. Kfsk. 1317. Od Hory Ježek a j. Vz Tk. V. 241. — H., y, m., os. jm. D. ol. VI. 75. H. Frant. AI, nar. 1838., prof. a spisov. Vz S. N. X. — H. z Ocelovic, strčes. rodina vládycká. Vz S. N. X. — H. Ant. Jg. H. 1. 2. vd. 563. — O H. vz Blk. Kfsk. 1317.